Jonaĵo

El La bona lingvo
Revizio de 22:12, 19 Nov. 2015 fare de Renato (Diskuto | kontribuoj)

(malsamoj) ← Antaŭa versio | Rigardi nunan version (malsamoj) | Sekva versio → (malsamoj)
Iri al: navigado, serĉi


Ιωνικόν

Γιατί τα σπάσαμε τ’ αγάλματά των,
γιατί τους διώξαμεν απ’ τους ναούς των,
διόλου δεν πέθαναν γι’ αυτό οι θεοί.
Ω γη της Ιωνίας, σένα αγαπούν ακόμη,
σένα η ψυχές των ενθυμούνται ακόμη.
Σαν ξημερώνει επάνω σου πρωί αυγουστιάτικο
την ατμοσφαίρα σου περνά σφρίγος απ’ την ζωή των·
και κάποτ’ αιθερία εφηβική μορφή,
αόριστη, με διάβα γρήγορο,
επάνω από τους λόφους σου περνά.

(Από τα Ποιήματα 1897-1933, Ίκαρος 1984)

Jonaĵo

Se ni frakasis iliajn statuojn,
se ni forpelis ilin el iliaj temploj,
ne pro tio la dioj mortis.
lando de Jonoj, vin ili ankoraŭ amas.
Kiam aŭgusta mateno ĉirkaŭbrakas vin,
ero el ilia vivo pasas tra via aero,
sendecida formo de junulo pretemateria kuras rapide for laŭ la pinto de viaj montetoj.


Klariga noto: Jonujo estas la okcidenta parto de la nuna Turkujo, kiu estis loĝata de grekoj. La fenomeno de kvazaŭ brila lumo, kiu trakuras la pinton de montetoj, estas konata en somero en varmaj landoj.